Ekostavivo

Vlastnosti hlíny a hliněné produkty současnosti - 2. část

Datum vydání:

S lehkým časovým odstupem navazujeme na loňský článek, jímž jsme zahájili trilogii věnovanou hliněnému stavitelství. Úvodní díl seznámil s tradicí, dnešní část představí vlastnosti a produkty z hlíny, třetím tématem bude její praktické použití.

Vlastnosti hlíny a hliněné produkty současnosti - 2. část Rodinný slaměný dům v Pile u Trhanova s vnější hliněnou omítkou

„Hlína je nenákladný, levný, tvarovatelný materiál, ze kterého jde stavět. V tomhle ohledu hlína všechno splňuje. Krásu, strukturu a formu, kterou s ní lze vytvořit, s ničím jiným nevytvoříte“.  Sun Ray Kelley, přírodní stavitel. Citace z  filmu „Nejprve zem“.

Hlína je materiál v pravém slova smyslu ekologicky čistý, ekonomicky a energeticky nenáročný a dá se říct, že je poměrně snadno dostupný téměř v každém regionu. Uplatnění nepálené hlíny je technologií ekologickou, tudíž neznečišťuje ovzduší, vodu ani půdu škodlivými cizorodými látkami, nedochází k biologickému znehodnocování potravních řetězců a sítí. Odpovídá propagovaným a požadovaným čistým bezodpadovým technologiím. Předností tohoto přírodního materiálu je její vysoká environmentální kvalita díky sníženým svázaným energiím pro globální a místní zátěž, ale i díky dodržování principů udržitelné výstavby.

„Jak hodnotit tyto stavby? Jsou to stavby životaschopné, nezávadné a udržitelné.  Hliněné domy, to je architektura, která lidem slouží již stovky let, je to architektura, která se může identifikovat s kulturou. Hliněné domy nejsou úžasné pouze kvůli tomu, že jsou ekologicky důležité, že jejich výstavba je levnější a protože lidé ví, jak je stavět. Je to kvůli silné kulturní, ekonomické a sociální disciplíně, související s celým prostředím vystavěným okolo nich.“ Salma Samar Dampluji, architektka a autorka knihy „Valley of Mud Brick Architecture“.

Objevuje se hlad po materiálech, které vyjadřují místo a lidské ruce. V kultuře, jak existuje nyní, je absolutní hlad po vztazích, v komunitě.  Je to stará myšlenka, přirozené právo člověka. Sejít se, udělat něco, co povznese běžný život. Sblížit se. Zatancovat si, společně se najíst. Druhý den se probudit s novými nápady, s menším strachem ze světa.“ Bob Theis, Ekologický architekt, z filmu „Nejprve zem“.

Hlína je přírodní, netoxický materiál, lehce zpracovatelný a plně recyklovatelný.  Je to "živý organismus", který neustále pracuje, reaguje na vzdušnou vlhkost v prostoru, reguluje ji a tím vytváří pro člověka příjemné a zdravé prostředí.

Správně navrhnutá hliněná konstrukce může akumulovat teplo nebo chlad, může působit jako parobrzda, jako hmota, která pohltí nadměrnou vlhkost, a v případě potřeby ji opět uvolní do prostoru.  Hlína jako akumulační materiál dokáže, stejně jako např. kachlová pec, sálat teplo.  Vyzařuje infračervené teplo a ohřívá předměty v prostoru, a také lidi. Její sálavé teplo je velmi příjemné. Materiál teplo pojme, naakumuluje a sálá. Už tenká vrstva omítky zlepšuje tepelnou pohodu v místnosti a přispívá tak k úspoře nákladům za topení.

Interiér rodinného domu v Dolních Lukavicích - použití hlíny pro vnitřní omítky.

Interiér rodinného domu v Dolních Lukavicích - použití hlíny pro vnitřní omítky

K jejím největším a možná nejdůležitějším přednostem patří schopnost regulace vzdušné vlhkosti v prostoru a tím udržovaní zdravého mikroklimatu v našem bydlení. Hliněná omítka díky své difúzní otevřenosti a schopnosti akumulace odebírá vodní páry ze vzduchu v případě vyššího zvlhčení vzduchu v místnosti a naopak zvlhčuje vzduch příliš suchý, k čemuž dochází hlavně v zimních měsících, kdy dům vytápíme. K pohlcování a uvolňování vodních par dochází pozvolna, hlína je výborný regulátor prostředí. Hlína se díky těmto svým vlastnostem také často používá v dřevostavbách. Dřevo sice také pohlcuje vlhkost, ale velmi pomalu se jí zbavuje. Tím se při větší frekvenci vlhkosti, například v koupelně, může stát, že se jí dřevo nestíhá zbavovat a jeho vlhkost se zvyšuje. Hlína, na rozdíl od dřeva, má nejen výbornou absorpci vlhkosti, ale také se jí snadno zbavuje (desorpce). Pro tyto své jedinečné tepelně- vlhkostní vlastnosti je také velmi důležitá při výstavbě objektů s regulovanou výměnou vzduchu, ať již jde o nízkoenergetické či pasivní domy.

Dalším kladem hlíny pro použití v dřevěných konstrukcích je její schopnost chránit a konzervovat tyto konstrukce. Regulace vlhkosti v místnosti, spolu se schopností omítky akumulovat teplo, působí na dřevo velmi příznivě.   Hlína chrání a konzervuje dřevěné konstrukce, je se dřevem v harmonickém souladu. Ve spojení s dřevěnými konstrukcemi mají jílové materiály tu vlastnost, že je konzervují. Je to tím, že udržují ve dřevu jeho stálou přirozenou vlhkost. Dřevo i hlína se dobře doplňují - trámové konstrukce tvoří nejčastěji statickou část stavby, hliněné vyzdívky a omítky jsou výplňovým materiálem.

Muzeum hliněného stavitelství v Rostěnicích-Zvonovicích.

Muzeum hliněného stavitelství v Rostěnicích-Zvonovicích

Další z velkých kladů a málo známou skutečností je, že hlína lépe než jiné masivní materiály odstiňuje vysokofrekvenční záření produkované mobilními sítěmi, bezdrátovými telefony, UMTS a GPS.

Hliněné produkty mají obzvláště dobré zvukově-izolační vlastnosti, dochází k odražení nebo pohlcení zvuku. Tím, že jsou to materiály porézní, mají výborné „měkké" akustické vlastnosti.

Dalším z důvodů velké obliby hlíny zejména ekologicky smýšlejících stavebníků je její lokální dostupnost a možnost stavby svépomocí. Přispívá k udržitelnému vývoji svým nižším podílem energie, vynaložené na její výrobu a dopravu, neboť materiál většinou můžeme získat z vlastního pozemku.  Ať už kopeme základy pro dům či zahradní domek nebo jen upravujeme terén zahrady, téměř vždy se z vykopané hlíny dá vytvořit směs například na hliněné omítky. Podmínkou je, aby hlína obsahovala jíl, který slouží ve směsi jako pojivo, jako plnivo se přidává písek. Ideální poměry jílu a písku jsou závislé na kvalitě daného jílu. Pokud vlastní pozemek nemáme, je dobré se poptat starých lidí, jestli ví o nějakých hliništích v okolí, hliniště dříve bývala u každé vesnice.

Spojení s místem či s místním materiálem hraje důležitou roli i z dalších hledisek. Esteticky může dům lépe ladit s okolím. Z jemněhmotného pohledu má materiál z místa stavby svou vnitřní vibraci a informaci. Stavba si tak může „udržet" podstatu genia loci.

Hliněné omítky jsou schopny výrazně pohlcovat škodlivé látky, například pachy z kuchyně, cigaretový kouř a obecně látky způsobující potíže alergikům.  Rovněž filtrují prach a přispívají k přítomnosti blahodárných negativních iontů ve vzduchu. Hlína nepodporuje vznik plísní a je také dobrou ochranou proti požárům.

Hliněné materiály jsou velmi flexibilní, lahodí rukám a dají se tvarovat. Lze je různě dobarvovat přírodními pigmenty, případně používat různé dekorační příměsi. Hliněné omítky jsou díky různým přírodním přísadám designově variabilní.

Sgrafito v jogínském pokoji, Kateřina Šmardová.

Sgrafito v jogínském pokoji, Kateřina Šmardová

Do prožívání kvality stavby patří také podvědomé mimosmyslové vjemy v úrovni pocitů. Hlína je příjemná na dotyk i na pohled a jako přírodní stavební materiál vytváří v naší psychice kladné emoce a nálady. Dotekem příznivě vnímáme teplotu povrchu hliněných materiálů, protože neodebírají tělu teplo. Při dotyku vnímáme také příznivě strukturu povrchu, je to příjemný měkký materiál.  Vůně hlíny ve vzduchu působí zajisté blahodárně i na naši psychiku a naladění, prostor působí útulně. Práce s hlínou prý svým způsobem i léčí, člověk se krásně uvolní a psychicky si oddychne, hlína dokáže odebrat i negativní energii.

Nedávné americké výzkumy potvrdily jedinečnost jednotlivých vlastností krystalické mřížky hlíny. Je to bezpečný, netoxický a nealergizující materiál, s nesmírně širokým spektrem využití. Léčivé schopnosti hlíny jsou stanovené jedinečností iontových vlastností, které mohou dodat buňkám potřebný element pro jejich správné fungování. Hlína má schopnost optimálně normalizovat složení těla a také regulovat různé procesy metabolismu.

Závěr. Díky zdokonaleným technologiím zjišťujeme, že tento materiál získává lepší stavebně fyzikální, tepelné a technické vlastnosti, je zdraví prospěšný, poskytující pocit jistoty a bezpečí, s lepší únosností i s větším rozsahem použitelnosti. Tím se hlína pozvolna vrací k širšímu použití s cílem stát se uznávaným stavebním materiálem do budoucna. 

Hliněné produkty současnosti

Hliněné nepálené cihly

Z hliněných produktů, které se v dnešní době používají, je jedním z nejvíce užívaných materiálů nepálená cihla. Hliněné nepálené cihly se velmi dobře osvědčily především v dřevostavbách a v domech s nucenou výměnou vzduchu, kde přispívají ke stabilizaci vnitřního prostředí (jak teplotně, tak vlhkostně). Jsou používány zejména pro stavbu nenosných interiérových příček, případně jako podklad pro hliněné omítky či jako vnější vrstva tepelně-izolační přizdívky. Pracuje se s nimi stejným způsobem jako při zdění s pálenými cihlami, s tím rozdílem, že se během jednoho dne může vyzdít maximálně sedm řad – cca 1 m výšky stěny. Je to způsobeno pomalým vysycháním zdicí hliněné malty, která by kvůli vysokému zatížení mohla být příčinou deformace, případně zřícení stěny. Po zaschnutí, a tedy zatvrdnutí malty lze bez problémů pokračovat ve zdění. Takto vyzděná příčka se následně omítá hrubou a jemnou hliněnou omítkou v síle 15–20 mm.

Nepálená cihla Claygar

Nepálená cihla však není mezi hliněnými produkty tím nejoblíbenějším, favoritem spotřebitelského zájmu jsou především hliněné omítky.

Hliněné omítky - přirozená a ekologická klimatizace

Omítky, které dýchají

Omítání směsí hlíny a řezanky je prastarý, po staletí vyzkoušený a osvědčený postup. Vzrůstající poptávka po ekologických stavebních materiálech inspirovala celou řadu výrobců, takže zájemci o hliněné omítky mohou vybírat z množství připravených směsí. Hliněné omítky, které lze sehnat v podobě suchých nebo mokrých směsí, mohou být zdravou alternativou ke klasickým materiálům, navíc s jistým dekorativním potenciálem. Existuje také řada kurzů, kde se dá během poměrně krátké doby naučit, jak s hlínou pracovat, jaké jsou způsoby jejího využití, jak nanášet omítky apod. Doufejme, že i u nás bude mít hlína a hliněné produkty stále častější využití. Volba je na nás.

Základními komponenty hliněných omítek jsou písek a jíl. Hliněné omítky neobsahují žádné hydraulické pojivo ani žádné škodlivé přísady. Jejich zpracování je velmi jednoduché, možnosti tvarování povrchu takřka neomezené. Hliněné omítky jsou 100% recyklovatelné. Zakoupenou suchou směs pouze rozmícháme s vodou a můžeme pracovat. Tyto omítky se dají se nanášet prakticky na jakýkoliv materiál. Můžete je aplikovat téměř kamkoliv - na cihly, hliněnou stěnu, na slaměnou stěnu, výplety, beton, ytong, poroterm, OSB desky atd.   Nevhodné jsou pouze na sádrokarton, větší kamenné plochy nebo tapety.

Hliněná stavba ve vesnické památkové zóně Lysovice.

Hliněná stavba ve vesnické památkové zóně Lysovice

Hliněné omítky můžeme použít i v exteriéru, důležité je ale omítku chránit před přímým deštěm, například vytvořením dostatečného přesahu střechy. Při styku s vodou dochází k degradaci, je proto nutné mu zabránit. Zde je míněno hlavně dlouhodobé a plynulé namáčení vodou, se vzdušnou vlhkostí si omítka poradí velmi dobře, proto třeba použití v koupelnách nevadí. Severní stěnu je nutné ošetřit vápennou omítkou, případně obkladem. Ve starých recepturách se na zvýšení odolnosti hlíny vůči vodě doporučovalo použít kravský trus nebo tvaroh. Omítky skladujeme v suchém prostředí.

Pro vodou exponovaná místa, jako jsou sprchové kouty, nebo v blízkosti umyvadla či vany, je pak vhodné použít marocký štuk- lesklá voděodolná omítka na bázi vápna.

Mezi nevýhody hliněných omítek patří většinou jejich cena a špatné odolávání povětrnostním podmínkám, z toho důvodu nejsou ideálním materiálem pro vnější stěny.  Hliněné omítky vykazují také menší odolnost vůči otěru a mechanickému poškození než dnes běžně používané omítky a nátěry z jiných materiálů, což se v exponovaných místech řeší například dalším nátěrem, marockým štukem nebo nějakou zábranou.

K nevýhodám by se dala také zařadit pracnost realizace a může být také problém s vysycháním hrubé omítky – pokud není při vysychání zaručeno dostatečné větrání a venku je vysoká relativní vlhkost vzduchu, může se objevit plíseň, zvláště po dobu schnutí hrubé omítky. Je to hlavně z toho důvodu, že se často hrubá omítka vylepšuje řezankou (slámou) nebo konopím. Aby nedošlo k těmto komplikacím, je třeba při vysoušení dávat na tyto věci pozor. Optimální proces schnutí probíhá při teplotě vzduchu nad 15 °C, při nižších teplotách probíhá vysychání velmi pomalu.

DRUHY HLINĚNÝCH OMÍTEK

Hliněná omítka je tvořena směsí jílovité zeminy s pískem. Do směsi se pak může přidávat řezaná sláma nebo konopí. Písek tvoří v omítce plnivo a zabraňuje smršťování hlíny, sláma či konopí pak vytvářejí jakousi kostru omítky a zabraňují tvorbě trhlin. Jemnou hliněnou omítkovou směs je možné dobarvit přírodními pigmenty, případně přetřít barvami. Pracovat lze i se samotnými přirozenými barevnými odstíny různých typů hlíny. Tak jako běžné omítky se i hliněné dělí na hrubé a jemné. Hrubá omítka je vhodná tam, kde je potřeba nanést silnější vrstvu. Jemná omítka se používá jako finální.

Hrubá hliněná omítka

Hrubá hliněná omítka s konopnou či slámovou řezankou se používá pro nanášení na nestabilní podklady (rákosová rohož či dřevěný kotvicí rošt) a používá se k vyrovnání podkladu.  Délka vláken řezanky je uzpůsobena tak, aby pronikla skrze rákosovou rohož. Různá délka vláken přispívá k větší soudržnosti omítky. Tato omítka také obvykle obsahuje o deset procent více jílu, takže lépe ukládá vlhkost a akumuluje teplo. Většinou se nanáší na podklad ve vrstvě 1,5 až 2,5 cm. V případě savých podkladů jako např. pálená a nepálená cihla se omítka nanáší přímo na podklad, který nejprve ošetříme penetračním nátěrem. V případě nesavých nebo hladkých povrchů, je nejprve třeba vytvořit zdrsněný povrch cementovým postřikem. Na dřevěné podklady nebo OSB desky se nejprve přichytí rohož z rákosu, nebo se vytvoří dřevěný rošt z latěk asi 2x2 cm a pak se nanáší vrstva omítky. Omítku je možné nanášet ručně nebo strojově. Tento druh omítky se hodí i na problematické podklady (smíšené zdivo, dřevěný podklad), protože díky přítomnosti organických vláken dochází k omezení vzniku trhlin.

http://www.ekostavivo.cz/jadrove-omitky/

Jemná omítka

Jemná hliněná omítka je určena k vnitřnímu použití. Tvoří ji hlína s příměsí písku a může tvořit i konečný dekorativní povrch stěny bez jakýchkoli dalších úprav. Po dokonalém uschnutí hrubé omítky se nanáší jemná omítka. Jemná omítka se většinou vyrábí z hlíny a písku se zrnitostí 1 až 2 mm. Nanáší se v jedné nebo dvou vrstvách od 2 do 6 mm. Její povrch se dotváří filcováním nebo hlazením. Takto vytvořený povrch se už nemusí dále upravovat, nebo se může natřít kazeinovými, vápennými nebo hliněnými barvami. Tyto druhy nátěrů jsou vysoko paropropustné a dobře regulují vlhkost prostoru.

Vnitřní hliněné omítky rodinného domu v Dolních Lukavicích.

Vnitřní hliněné omítky rodinného domu v Dolních Lukavicích

http://www.ekostavivo.cz/jemne-omitky/

Dekorativní  omítka

 Z  jílu a mramorové moučky se zrnitostí do 0.7 mm se vyrábí dekorativní omítka, kterou nanášíme na hladký poklad v hloubce do 2 mm v jedné nebo až dvou vrstvách.  Povrch jemné omítky se filcuje nebo leští. Při leštění dochází k vytvoření hladkého povrchu, který vykazuje větší odolnost proti otěru a povrch je příjemný na dotyk. Jednotlivé druhy dekorativní omítky se vyrábí většinou v bílé barvě a dobarvují se přírodními pigmenty. Díky jemnosti této omítky na ní můžeme uplatňovat nejrozličnější designové a dekorační techniky jako např. sgrafito nebo lustro.

Marocký štuk (Tadelakt)

Jde o velmi starou malířskou techniku, oblíbenou zvláště v Orientu. Dnes se využívá hlavně k dekorativním úpravám vnitřních stěn, mezi jeho praktické vlastnosti patří zejména voděodolnost a prevence proti plísním.  Marocký štuk je směs hydraulického vápna, mramorového prášku, křemenného písku, vypálené jílovité zeminy, celulózy a popela. Materiál k výrobě marockého štuku je dostupný v sítích obchodů pro kutily a zahrádkáře, případně ve specializovaných obchodech přírodního stavitelství. Nanáší se na připravený homogenní povrch ve dvou vrstvách. Po zaschnutí první vrstvy, se nanáší druhá. Jakmile je materiál nanesen, začíná se leštit a vyhlazovat speciálním hladkým kamínkem, na který vyvíjíme tlak. Povrch se po vyschnutí nejdříve natře marseillským mýdlem, které rovněž zapracováváme kamínkem. Takový povrch je pak vodotěsný a můžeme s ním vyrobit nádherně barevné vany, umyvadla, prostor za kuchyňskou linkou či takto můžeme nahradit obklady v koupelně. Méně vhodné je jeho použití v kuchyni, za varnými centry, neboť odstřikující mastnota může na tadelaktu vytvořit mastné fleky.

Marocký štuk v koupelně rodinného domu v Dolních Lukavicích.

Marocký štuk v koupelně rodinného domu v Dolních Lukavicích

Barevná hliněná omítka

Barevnosti omítkových směsí je docíleno použitím přírodně zbarvených jílů a dobarvováním přírodními hlinkami nebo minerálními pigmenty, které se získávají sušením, mletím či drcením barevných hlín. Do omítky můžeme přidat další dekorativní prvky v podobě slaměné řezanky, slaměnek, kopretin, slídy, drcených mušlí, kamínků, sklíček, hrubšího písku nebo barevných mramorů, a tak její barevnost a zajímavost ještě zvýšit. Výrobci nabízejí řadu nádherných barevných odstínů omítek, které lahodí oku, stačí si vybrat.

http://www.ekostavivo.cz/barevne-omitky/

Voňavá hliněná omítka

Novinka mezi omítkami je i voňavá hliněná omítka výrobce Claygar, s květem levandule. Jedná se o průmyslově vyráběnou omítku dodávanou ve formě suché omítkové směsi. Skládá se z jílu, hlíny, přírodních písků a sušeného květu levandule. Tato vnitřní jemná omítka slouží jako dekorativní omítka, je vhodná do koupelen, kde dochází ke krátkodobému zvýšení vzdušné vlhkosti. Následkem toho se uvolňuje příjemná vůně s uklidňujícími a harmonizujícími účinky. Je vhodná pro omítání nasákavého zdiva všeho druhu, strojně zpracovatelná, vhodná pro tloušťky do 5mm. Z českých výrobců nabízí voňavé a bylinkové směsi také Picas.

 Galerie hliněných omítek Jakuba Gajdy na www.prirodnibydleni.cz

Galerie hliněných omítek Jakuba Gajdy na www.prirodnibydleni.cz

Hliněné panely

K novodobým stavebním materiálům patří i hliněné panely. Většinou se vyrábí s minimálním podílem písku, v hloubce od 2 do 5 cm. Montují se přímo na dřevěný rošt nebo OSB desky. Můžou se použít také na stropy, vytvořením šikmých podhledů, předsazené stěny nebo příčky. Na takto vytvořený povrch se nanese tenká vrstva hliněné omítky. Panely jsou vhodné např. pro dřevostavby, nebo všude, kde spěcháme na dokončení.

 

V dalším díle článku si probereme pracovní postupy s hliněnými omítkami, různé druhy podkladů, jak řešit sypání omítek a nejvhodnější nářadí pro práci s omítkami.

Autor: Nicol Vondra

 

Zdroj:

Josef Chybík: kniha Přírodní stavební materiály

http://www.hlinaprodum.cz/

Sdružení hliněného stavitelství (www.hlina.info)

http://www.claygar.cz/

Oldřich Holzman, článek: Stavíme z hlíny a dřeva.

Rozhovor s Petrem Cochem, společnost Organika. (http://lifereset.sk/hlina-vie-ponat-nie-len-vlhkost-ale-aj-negativnu-energiu/)

http://www.lidova-architektura.cz/

Film: Nejprve zem (Firsth Earth)

 

 

 

 

 

Další aktuální články